Putování do Žarošic
Matičko Žarošská, královno naše, srdce nám radostí teď zachvívá se. Z veliké dálky dnes přišli jsme k tobě, bychom tvou přímluvu vyptali sobě...&
12. října byla taková „obyčejná“ sobota. Jak pro koho, však pravím. Několik poutníků z Kunštátu a blízkého okolí se připravovalo na prožití tohoto dne jinak, než prací na zahrádkách, či úklidu domova. Chystali se na pouť. Někdo si možná pomyslí: „Na pouť a v sobotu?“ A vlastně, proč ne. Celý náš život je pouť. Od narození až po chvíli, kdy Pán zavolá: „Pojď ke mě, končí se tvá pozemská pouť.“ Takže putujeme každý den, proč tedy ne v sobotu. Po 12 hodině dopolední, kdy se s námi loučily a šťastnou cestu nám odzvonily zvony Kunštátského kostela, jsme vyrazili na cestu s přáním setkat se s naší drahou Matičkou a nebeskou přímluvkyní Pannou Marií Žarošskou.
Celou dobu nás doprovázelo slunečné počasí, za okny autobusu se nám naskytoval nádherný pohled na krajinu, kdy nám své dílo představoval malíř podzim. To vše máme, Bože, od Tebe. Za modlitby růžence a zpěvu Mariánské písně, nám cesta krásně uběhla. V Žarošicích se nám dostalo krásného uvítání od otce Josefa, který nám vypověděl mnoho zajímavého o krásné tradici poutí ke Staré Matce Boží Žarošské.
Do Žarošic putovali poutníci již v době, kdy na Moravě působili slovanští apoštolové sv. Cyril a Metoděj. Zde lidé prosili a děkovali, také však hledali útěchu a sílu v útrapách. O Žarošicích se také dozvěděla královna Eliška Rejčka a obdarovala toto vzácné místo krásnou sochou Panny Marie.
Tak jako lidé na své pozemské pouti zažívají mnoho radostí, starostí a bolesti, tak i vzácná socha Panny Marie neunikla těmto jevům. Čelila ze strany nevěrců a pohanů urážkám, zneuctívání jejího svatého jména, pokusům o zničení nebo krádež této vzácné sochy.
Původně byla socha Panny Marie umístěna v kostele „Ve Vinicích“ na nynější Sličné nedaleko Žarošic. Císař Josef II. rušil postupně poutě na toto poutníkům milé místo, až 1. srpna 1785 zakázal poutě zcela. Poutníci však 11. 9. 1785 i přes zákaz, vykonali pouť k Panně Marii „Ve Vinicích“ a když zjistili, že je jim upřen vstup do kostela a možnost pokleknout před Matkou Boží, násilím kostel otevřeli a sochu Panny Marie přenesli do farního kostela svaté Anny v Žarošicích. Panna Maria a lidské víra opět vítězí nad vrchností.
Od těch dob na paměť tohoto přenesení se každoročně koná hlavní pouť zvaná Zlatá sobota, kdy lidé putují v průvodu s poutními sochami Panny Marie a za světla svíček, zpěvu a motliteb tvoří zlatou řeku, která teče do náruče Matičky Boží a svěřuje ji sebe sama pod ochranu. Této poutě se účastní několik tisíc lidí z domova i zahraničí. Otec Josef Pohanka nás srdečně na tuto pouť zve, abychom zakusili tuto nádhernou slavnost, jak se říká, na vlastní kůži, kdy on sám cítí mrazení v zádech, když jde naproti pěším poutníkům například z Dolních Bojanovic, ale i odjinud. Oni jsou pak oděni v krásných krojích, zpívají a jsou různého věku a vede je jediná touha a to setkaní s Marii a jejím Synem.
Po mši svaté, kterou sloužil otec Petr, jsme měli možnost prohlédnout si interiér kostela a jeho okolí. Následoval krátký rozchod a poté nás čekalo přemístění do Hustopečí, kde při návštěvě kostela a výkladu historie a po prohlídce tohoto zajímavého místa, jsme měli možnost pozdravit se s otcem Pavlem Kafkou.
Naše osvěžené duše však toužily také po osvěžení těla, proto jsme rádi přijali pozvání na večeři s ochutnávkou vín do místního vinařství rodiny Košuličovy. Přivítalo nás krásné stylové prostředí vinného sklípku. Při řízené degustaci se mnozí z nás nezasvěcení dozvěděli mnoho zajímavého o výrobě bílého i červeného vína a také o výrobě vín tzv. fortifikovaných, které jsou místní specialitou. Nechyběl zpěv, dobrá nálada, povídání, prostě vše co do vinného sklepa patří, ale ve vší slušnosti. Pod heslem „v nejlepším přestat“ jsme se ve večerních hodinách ubírali k domovu. Velké Pán Bůh zaplať patří organizátorům a panu řidiči, který nás ve zdraví vrátil našim rodinám, ale především velké díky naší Matičce, která nám pomáhá vstávat, když padáme a stále nás k sobě volá.
...Lásku dej všem srdcím a pokoj světu, ať lidé zkrásní jak tisíce květů...(citace z Prosby poutníků, vyd. Kartuziánské nakl. Brno 2012.)
Lenka Čechová
