Farní pouť přes Lurdy ke Svatému Jakubovi do Compostely
V den svátku Svatého Václava, patrona země České, se dvacítka odhodlaných poutníků z kunštátské farnosti a blízkého okolí, vydala na pouť do Santiaga de Compostela.
Farní pouť přes Lurdy ke Svatému Jakubovi do Compostely
V neděli 28.9. 2014
V den svátku Svatého Václava, patrona země České, se dvacítka odhodlaných poutníků z kunštátské farnosti a blízkého okolí, vydala na pouť do Santiaga de Compostela. Tuto pouť zorganizovala cestovní kancelář Miklastour z Prostějova a pan farář Petr Košulič na podnět jistých kunštátských farníků. V odpoledních hodinách jsme započali cestu z Kunštátu směrem na Brno, dále Prahu a Plzeň, kde se k nám připojili další poutníci nejen z těchto míst, ale i naši sousedé ze Slovenska.
Pondělí 29.9.
Čekal nás přejezd do Francie, konkrétně do města Lyon,města, které je druhým největším městem po Paříži a nachází se ve střední Francii Zde nás tedy, kdy jsme v kolech měli 1321 km, čekala celodenní prohlídka města. Město leží na soutoku řek Rhony a Saone. Toto město nabízí mnoho zajímavých památek a zajímavostí, například kostel Sv.Ireneje, římské divadlo, katedrála Sv.Jana a samozřejmě další .
Naše kroky vedly k bazilice Panny Marie z Fourviere, která je dominantou města. Jedná se o poměrně mladou stavbu, která byla dokončena na počátku 20.století. Nepopsatelné je panorama, které můžete spatřit z tohoto místa, zvláště po ránu, kdy za zvuku harmoniky farncouského harmonikáře se město probouzí a ještě kolem nepanuje turistický ruch.
V kapli, která náleží k bazilice jsme se zúčastnili mše svaté v českém jazyce. Odtud jsme sešli do města, prošli se po nábřeží a kochali se ulicemi města a vším co tato místa nabízí. V pozdních odpoledních hodinách jsme se vydali ubytovat do hotelu F1 a těšili se na sprchu a postel.
Úterý 30.9.
Překonali jsme dalších 700 km autobusem kolem Montpellier, Beziers, Narbonne, Toulous, kdy jsme se v brzkých odpoledních hodinách ocitli v podhůří Pyrenejí v jihofrancouzském městečku Lurdy. Zde se v roce 1858 mladé a chudé dívce Bernadettě Soubirousové zjevila Panna Marie. Krátce na to se toto místo stalo významným poutním místem, kde došlo a dochází k zázračným uzdravením. V městečku jsme si prohlédli mlýn, ve kterém pracoval otec Bernadetty a dům kde žila jejich rodina, do chvíle než její otec přišel o práci, dále místní věznici, která byla přestavěna a uzpůsobena pro život Soubirousovi rodiny v době největší nouze. Odtud naše kroky směřovaly ke kostelu k řece Pau, na jejímž levém břehu stojí rozsáhlý komplex Notre Dame a jeskyně Massabielle s léčivou vodou. Po prohlídce místa s možností poklonit se ostatkům Sv. Bernadety jsme se odebrali ke mši do Kaple Maxmiliána Kolbeho. Po mši, ubytování a dobré večeři v San Pietro, jsme se účastnili růžence v několika jazycích a světelného průvodu v areálu Notre Dame.
V brzkých ranních hodinách 1.10.jsme vyrazili směr Španělsko- Bilbao, Ovideo, kdy nás čekalo 768km až do Samosu, do výchozího místa naší pěší pouti. V podvečer jsme se ubytovali benediktýnském klášteře Monasterio de Samos, který je nejstarším klášterem v Galícii. Slouží jako útulek pro poutníky do Santiaga. Po večeři a krátké prohlídce městečka následovala večerní mše svatá, první mše ve španělštině a latině.
1.etapa pěší pouti – čtvrtek 2.10.
Nastává očekávaná chvíle, kdy kola autobusu střídají naše nohy a vydávají se překonat pro některé obávanou, ale tolik vyzývavou vzdálenost 126km do Santiaga de Compostela.Tento den jsme měli na výběr zvolit trasu se Samosu 33,5 km, nebo kratší ze Sarrie 21,5 Km do Portamarína. Vybaveni vyčerpávajícími informacemi, credentialem a dávkou odvahy jsme vyrazili kupředu. Kolem panovala černo černá tma, ale po dodání odvahy panem průvodcem, že cesta je výborně značená a tudíž zabloudí jen ten, kdo zabloudit chce, jsme nasadili tempo a vyrazili. Skupina, která zvolila delší trasu zabloudila hned za Samosem. Ale vedeni Boží prozřetelností a neupadajíce do paniky byla cesta znovu nalezena a délka cesty tak nebyla značně prodloužena. Vrátím se ke slovu credential. Jedná se o jakýsi průkaz poutníka, malou skládací knížečku, do které poutník dostává razítka v kavárničkách, kostelích při cestě nebo v ubytovnách, kde přespává. Je nedílnou součástí poutníka, jakési doporučení, které ubytovny ve Španělsku vyžadují proto, by poutníka vůbec ubytovaly. Lze jej koupit ve Francii i Španělsku, i u nás . n
Naše credentialy nám obstarala cestovní kancelář. Po předložení credentialu v Santiagu v Oficina do peregrino obdržíte certifikát poutníka ke Sv.Jakubovi, podmínkou je však absolvování nejméně 100km pěšky nebo 200km na kole či koni.
První den putování nám přálo počasí, bylo slunečné, příjemně teplé. Cesta byla hustě poseta osadami, kde lidé žijí v naprostém souznění s přírodou. Starají se o svá pole a dobytek. Z vesniček na vás dýchá skromnost, pokora a spjatost s půdou a krajem, která místním lidem poskytuje obživu a domov. Ve větších městech je již patrný turistický ruch a vetší shon, ale přesto se setkáváte s úsměvy, ochotou a neobyčejně obyčejnou lidskou slušností. Cestou je mnoho soukromých kavárniček a malých restaurací, kde můžete po ránu posnídat café con leche (kávu s mlékem) a místní pečivo (výborné!!) a po překonání několika kilometrů i poobědvat a nebo se jen osvěžit španělským pivem.
Do Portomarína jsme dorazili v odpoledních hodinách, ubytovali se v poutnické ubytovně, kde jsme spali více pohromadě, asi 20 na jednom pokoji. Po večeři nás čekala mše svatá ve španělštině v kostele San Nicolás ze 13.stol. Večer pak program dle vlastní volby.
2.etapa pěší pouti– pátek 3.10.
Za tmy jsme se dali na cestu z Portomarína do Palas de Rei (24 km). Rozednívá se mezi osmou a půl devátou. Cesta je značená značkami, kde je vyobrazen poutník, dále šipkami, kamennými patníky, na kterých je zpravidla vyznačena mušle a kilometry, které pocestného dělí od Santiaga. Na cestě potkáváme spoustu lidí z různých zemí a často tu zní poutnický pozdrav bueno camino nebo camino, nebo jen ola.
Cestou má poutník možnost pořídit si symbol, který k této pouti patří a to mušli-lastura hřebenatka, kterou si připevní na viditelné místo. Sv.Jakub zemřel ve vlasti ve 44letech mučednickou smrtí. Na příkaz Heroda Agrippy mu byla sťata hlava.Legenda vypráví, že po smrti Jakubovi učedníci uložili jeho tělo do kamenné rakve a na lodi je poslali na moře, aby nebylo tělo zneuctěno. Andělé pak provázeli rakev po celém Středozemním moři, aby byla pak vyplavena na španělském pobřeží v Galícii, kde ji našli Jakubovi španělští učedníci a tělo přenesli na místo dnešní Compostely. Kamenná rakev při vyplavení byla poseta právě mušlí hřebenatkou a vypráví se, že aby nedošlo k utopení rakve do mořských hlubin, pomáhaly andělům mušle rakev nadnášet.
Zpět k druhé etapě pouti. Počasí bylo dnešní den teplejší než den předešlý. Kdo připutoval do Palas de Rei dříve, měl možnost prohlédnout si městečko, posedět v místních malých zahradních restauracích, prostě zvolit si zábavu podle svého. Po večeři opět následovala mše svatá ve španělštině v místním kostele San Tirso.
3.etapa pěší pouti– sobota 4.10.
Čekal nás, co se týká délky trasy a již znatelné únavy a drobných poranění nohou, možná nejobávanější úsek a to Palas de Rei-Arzúa 28,5 km. Naplňuje se předpověď z internetu, kterou má většina pilně nastudovanou ze svých mobilních telefonů. Počasí se již začíná kazit. Citelně se ochlazuje, mraky jsou tak těžké a jen čekají na příležitost, kdy nás řádně pokropí. Jsou trpělivé a mají s námi soucit až do třech čtvrtin naší trasy. Asi v polovině cesty jsme se dostali do města Melide, která je známa četnými pulperíemi, tedy restauracemi, které nabízí místní specialitu a to různě připravené chobotnice( chobotnice-pulpa), opravdu nevšední zážitek. Poslední úsek tak 5-7 km před cílem(nevím přesně) již mraky neudrželi svá břemena a začalo neúprosně pršet. Do Arzúi jsme dorazili značně promoklí, unavení a šťastní, že jsme délku trasy a nepřízeň počasí s pomocí Boží pokořili. Na nás čekala sprcha, suché oblečení a pohodlná postel ve společné poutnické ubytovně, co však čekalo poutníka v dávných dobách?
Po večeři a soukromém programu jsme se účastnili mše v kostele, kde jsme byli obdarováni krásným zpěvem místních žen. Na konci mše svaté tamější pan farář vyzval poutníky, aby přišli k oltáři. Sešli se tu, mimo nás a bratrů Slováků, poutníci z různých končin světa. Dostali jsme požehnání na cestu a po prohlídce kostela jsme se odebrali k odpočinku.
4.etapa pěší pouti - neděle 5.10.
Opět za tmy jsme vyrazili z Arzúi a cílem se oproti plánovanému městečku Arca stalo místo u nedaleké vesnice San Paio. Tudíž trasa měřila asi 23,5 km a prodloužena byla o 4 km hlavně z toho důvodu, abychom následující den dorazili do Santiaga s předstihem a mohli se tak zúčastnit poutní mše svaté v katedrále Sv.Jakuba.
Počasí nám opět přálo. Bylo sice chladněji, ale slunečno. Každý trpěl svým osobním neduhem, který však statečně odevzdával. Celá pouť se nesla v duchu slova sebezápor. Toto slovo bylo vyřčeno naším panem průvodcem již na začátku cesty, kdy jsme mnozí svým způsobem možná nepřikládali tomuto slovu velký význam. Čím více se blížil cíl naší pěší, ale i celé pouti, čím více jsme trpěli svými tělesnými i duševními bolestmi, čím více jsme se museli potýkat s osobními výhradami vůči ostatním, tím více bylo toto slovo vyslovováno a kupodivu nemělo trpkou pachuť. Spíše vyvolalo usměv na tváři a zahnalo chmury a vztek. Není to snad tím, že „On“ byl s námi v našich radostech a starostech? Napadá mě, jak krásný by byl život, kdybychom v našem reálném, každodenním a stereotypním životě dokázali jít s „Ním“ tak, jako šel „On“ s námi a my s“Ním“ na této pouti.
Došli jsme na místo určení, nedaleko letiště ke kruhovému objezdu. Na tomto místě se nachází plot, který je celý posetý kříži z různých materiálů, vyrobených poutníky během pouti. Kousek odtud se nachází velký kamenný patník s vyrytými poutnickými symboly-mušle, poutnická hůl a tykev a nápis Santiago, což značí blízký cíl.
Autobus nás převezl zpět do Arzúi, kde v ubytovně po odpočinku, pan farář soužil mši svatou v češtině.
5.etapa pěší pouti – pondělí 6.10.
Z předešlého cílového místa opět vyrážíme k cíli naší pěší pouti a to do Santiaga de Compostela, čeká nás 15,5 km. Je chladno, větrno a po pár kilometrech začíná pršet. Mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední docházíme postupně do Compostely. Po příchodu ke katedrále provádíme rituál poutníka: vcházíme do katedrály tzv.černou bránou, neboli bránou smrti, která znázurňuje, jak je z názvu patrno, smrt, umírání. Projdeme katedrálou a vstupujeme do hrobu poklonit se ostatkům Svatého Jakuba, odtud vycházíme z katedrály bílou bránou, která znamená vzkříšení. Do katedrály pak opět vstoupíme hlavní branou, která je nazývána brána slávy. Poutník tak „umírá, sestupuje do hrobu, je vzkříšen“, aby byl posléze Bohem „oslaven“. Tento rituál je velmi hluboký a očišťující.
Ve 12 hodin se konala poutnická mše, za přísných bezpečnostních opatření. V katedrále se přede mší nachází spousta lidí a bohužel, ne všichni jsou poutníci. Setkáváte se tu se zájezdy a průvodci, kteří zrovna nerespektují, že se nachází v chrámě Božím- to jen tak na okraj.Ubytování nám bylo poskytnuto v bývalém semináři. Večerní program dle uvážení každého z nás.
Úterý 7.10.
Ráno a v dopoledních hodinách jsme měli možnost prohlédnout si samotné město. Bylo založené k uchování ostatků apoštola sv. Jakuba (Santiaga), zůstává tu středověká atmosféra. Můžete obdivovat nádherná náměstí, včetně slavného Obradoiro u katedrály Santiago a další krásná a zajímavá náměstí.
Procházíte starověkými ulicemi a uličkami se spoustou krámků od suvenýrů až po originální módu a nedílnou součástí těchto romantických uliček jsou kavárničky a hospůdky, kde ráno ze dveří voní snídaně a večer jsou stolky pod podloubím plné lidí, kteří se sešli k přátelskému rozhovoru před tím, než půjdou spát. I přes turistické hemžení a každodenní pracovní kvap dýchá z těchto míst zvláštní pohoda a klid.
Ve 12 hodin jsme se účastnili poutnické mše svaté a protože byl svátek Panny Marie růžencové, měli jsme možnost vidět „v akci“ obří kadidelnici Botafomeiro, která se používá o svátcích nebo nedělních mších. Krásný a dech beroucí zážitek.
Odpoledne jsme se vydali autobusem na „konec světa“do Finisterre, nejzápadnější místo Španělska. Tady si člověk uvědomí svoji malost. Někteří z nás namočili tělo nebo jen nohy ve vodách Atlantiku na nedaleké zastávce a odtud jsme se vrátili zpět do Santiaga k ubytování a vlastnímu programu.
Středa 8.10.
Čekala nás dlouhá cesta autobusem (835 km)do významného poutního místa Zaragoza na jih Španělska, bylo nutné vyrazit brzy ráno. Odpoledne jsme se dostavili do velmi slunečného města s teplým jižanským povětřím. Stanuli jsme před bazilikou Panny Marie al Pinar( Panna Maria na sloupu). Na tomto místě se zjevila apoštolu Jakubovi Panna Maria na jaspisovém sloupu nesená anděly v době, kdy Jakub pochyboval o svém poslání na pyrenejském poloostrově a chtěl se pro neúspěch vrátit do Palestiny. Andělé postavili sloup na zem a Maria řekla Jakubovi, že sloup tu bude stát do konce věků a na tomto místě vznikne kostel. Jakub měl za úkol postavit kolem sloupu oltář. Okolo pak vybudoval kapli Santa Capilla, která se nachází uvnitř baziliky. Zajimavostí je, že Maria v té době ještě žila a nacházela se na u
úplně jiném místě.
Po mši svaté složené v češtině, která nám byla umožněna v postraní kapli, jsme se odebrali do autobusu a odjížděli na severovýchod Španělska do katalánského města Lleida k ubytování a s možností večerní návštěvy hlavní turistické památky Seu Vella, která je dominantou města.
Čtvrtek 9.10.
Po dobré snídaní vyrážíme v ranních hodinách na horský masiv Monserrat a ke stejnojmennému benediktýnskému klášteru, který se nachází nedaleko Barcelony a je dalším významným poutním místem Katalánska.
Zde nám byla v kapli opět umožněna mše svatá v češtině. Zastihlo nás tu krásné slunečné ráno, bez velkého pohybu turistů, což se však změnilo po mši svaté, kdy se prostor kolem kláštera plně zalidnil.
Kolem poledne jsme se vydali již k francouzským hranicím a pomalu, ale jistě se začali přibližovat k domovu. V pozdních odpoledních hodinách jsme se ubytovali v jihofrancouzském městě Orange v hotelu F1. Po hygieně a večeři jsme se vydali na prohlídku města, která však vzhledem k pokročilé tmě byla již značně omezena. Tzn. že jsme byli ochuzeni o prohlídku římského divadla z 1.století. Naší pozornosti však neunikl vítězný oblouk v centru města.
Pátek 10.10.
Naše poslední zastavení, před příjezdem domů, byl kartuziánský klášter Grand Chartreuze, který založil svatýBruno. Jako mladý, odešel z Německa do Francie. V horách založil klášter, který nazval podle pohoří, mezi jehož vrcholy se nacházel - Chartreuse. Mniši byli v té době známi jako lékaři či spíše léčitelé a proto zde vznikl světoznámý stejnojmenný likér, který je možnoé na tomto místě zakoupit. Po prohlídce muzea následovala túra nebo volný program dle uvážení každého z nás, neboť bylo nutné na tomto místě vykonat devíti hodinovou přestávku kvůli autobusu a odpočinku řidičů, kteří měli před sebou celonoční přejezd do naší vlasti.
Sobota 11.10.
Následující den, bez větších problémů, jsme přejeli hranice naší země a pocítili jak touhu po rodinách a odpočinku po probdělé noci, tak i smutek, že se naše pouť ke Svatému Jakubovi končí. Začalo loučení s přáteli, kteří začali postupně vystupovat na různých místech republiky. I přes prvotní rozpaky na začátku pouti, kdy se polovina autobusu neznala a prožívala různorodé pocity, bylo dojemnější loučení se spolupoutníky, se kterými jsme navzájem prožili dva týdny svých životů a které možná již nikdy nespatříme.
Slova díků patří cestovní kanceláři Miklastour za zorganizování pouti, dále panu průvodci, který nás nevyčerpatelně informoval o všem okolo nás a byl obrněn značnou dávkou trpělivosti. Díky patří řidičům, že ve chvílích kdy měli naše životy v rukou, neriskovali, šťastně nás dopravovali do míst určení a nakonec nás bez újmy dopravili domů a ještě se po určitou dobu starali o naše žaludky. Díky patří panu faráři a všem, kteří se o pouť do Compostely jakýmkoliv způsobem zasloužili.
Díky Bohu za to, že nám umožnil pouť vykonat, postavil nám do cesty lidi, které nás měli nějakým způsobem obohatit, díky za samotu, kterou člověk mohl na cestě prožít a využít k modlitbě a urovnání myšlenek a hodnot, díky za pochyby a určité tělesné a duševní bolesti, aspoň jsme měli co přinést a odevzdat.
Svatý Jakube, díky za pozvání a tobě Matko Boží díky za ochranu. A vám všem díky za modlitby.
„Svatý Jakube, oroduj za nás.“
-lč-